Poděkování Matoušovi

Ráda bych touto cestou chtěla poděkovat Matouši Lipusovi, studentovi z ateliéru sochařství na UMPRUM z ateliéru MgA. Dominika Langa a Mgr. Edith Jeřábkové, který se podílel na vývoji konceptu, za jeho cenné podněty a především pak návrh konceptu soch a reliéfů na fasádu knihkupectví na náměstí Jana Palacha a také krásnému sádrovému modelu. Další dík patří jeho spolužákům z ateliéru, které oslovil, aby mu pomohli se zhotovením jednotlivých soch na korunní římsu.

Konkrétně pak:
socha Platóna - Aleš Novák
socha W. Shakespeara - Jana Němcová
socha Galilea - Rudolf Samohejl
socha Alberta Einsteina - Veronika Přikrylová
socha Louise Armstronga - Tereza Melková
socha Franze Kafky - Tatiana Nikulina
socha Kazimira Maleviče - Matouš Lipus
socha Fridy Kahlo - Martina Kocmanová

Autorská zpráva Matouše Lipuse.:

Sochařský koncept k návrhu domu Na Kocandě

Vyjdeme -li z předpokladu, že sochy a architektura by se měli vzájemně doplňovat, aby nastala 

syntéza celku, představují tak sochy použité ve fasádě Petrou navrženého domu ilustrace doplňující 

knihu. Čtenář anebo divák tímto dostává možnost komplexního prožitku z knihy jako architektury. Figury jsou na domě použity ve dvou rovinách. Nejprve jsou to reliéfy zakomponované do fasády. Ty se stávají ilustracemi, které jakoby vycházely z knih. Druhá rovina nápadu spočívá v užití konkrétních významných postav z dějin umění, vědy a literatury. Tyto postavy jsou umístěny na korunní římse domu. Pro vytvoření těchto figur jsem oslovil mé spolužáky z atelieru sochařství na UMPRUM. Každý sochař/sochařka dostali tedy symbolicky kamenný blok a z něj vytvořili sochu. Obě roviny nápadu se potom stávají propojeným vizuálním rastrem doplňujícím fasádu domu, 

jehož estetika vychází z knihovny. Pro ideový návrh, z něhož by mohly vycházet možné realizace soch, byly jako předlohy použity ilustrace z knihy Mapy -Obrázková cesta po ledech, mořích a kulturách světa od polských autorů Alexandry a Daniela Mizielińských.

ODKAZ NA PROFIL MATOUŠE LIPUSE NA UMPRUMu:

https://www.vsup.cz/lide/matous-lipus-629/

Matouši, díky za skvělou a velmi přínosnou spolupráci.

Plachta a další...

ZPRÁVA:

Na pozoruhodné exponované parcele, kterou obklopují velkolepé stavební počiny let minulých, navrhuji knihkupectví s rozsáhlou nabídkou knih orientovaných na umění. Strategická poloha v rámci vysokých škol a Rudolfina spojená s kulturním srdcem města přímo k této náplni vybízí.

Prvotní idea spočívala ve vytvoření stavby natolik individualistické, aby svou funkci bezprostředně propisovala do formy navenek. Z formy se tak stává skulptura, která chce být experimentem ve svém prostředí. Dům, cítící se být monumentem knih, neboť jak praví John Ruskin: „Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla.“ Každé patro je ve své podstatě police plná knih. Něco jako: „Dada bylo halasné a brutální, ale bylo zároveň i étericky jemné, slon v porcelánu, nicméně slon schopný vzlétnout. Dadaisté roztříštili křehkou strukturu jazyka a z posbíraných úlomků skládali řeč s novou transparencí“ (M. Glenn – Dadaismus). 

Jednotlivé hřbety knih zároveň tvarově navazují na české národní styly. Sochy umístěné v průčelí a na korunní římse komunikují se svým okolím a současně se stávají novodobým odkazem na historii okolního prostředí budovy a naši stavební minulost. Robustní a dynamická modelace hmoty ve své konkávnosti navazuje na barokní zvlněnost, pohrává si s rondokubistickou myšlenkou a laškuje s křivkami Rudolfina.

        Koncept objektu se tak snaží zapadat do součásti širšího celku a respektovat své historické okolí. Svou tektonikou má stavba zájem o dialog s místem, kontextem a tradicí. Tradiční námět tematicky abstrahuje do současného kontextu. Knihkupectví si zahrává s okem diváka, z dálky rafinovaně předstírá svou osovost a symetrii, která zapadá do kontextu, při pohledu zblízka však pravidelnost mizí, nastává nelogičnost a neklid. Žádná kniha v knihovně přece nebývá stejná!

Interiér představuje pastvu pro oči knihomola. Prostorový zážitek umožňuje otevřené atrium propojující jednotlivá patra a knihy umístěné po celém obvodu stavby od podlahy ke stropu. Při pohybu napříč patry se stírají nepatrné rozdíly a stavba působí, jako by ji celou nesly police plné knih.  

Výsledkem je stavba osobitého výrazu, stavba ikonická a emotivní. Stavba, která dala vzniknout spolupráci tradičnímu spojení dvou řemesel, architektury a sochařství. Zavalitá struktura podporující genius loci náměstí Jana Palacha. Budova, jež nechce být univerzální, nýbrž chce v sobě nést ducha češství. „Tradice je výzva k inovaci“ (A. Siza)

v....

tady takova nahledovka, nevim nevim, nejsem si tim moc jista, asi jeste udelam jinou vizosku z jinyho pohledu jako hlavni vizu, ted tam skladam sochy a reliefy...

prozatím

model už roste do krásy, teď máme na práci sochy, Matouš zkoušel pár figurek na římsu, kvůli měřítku, jak se odrazit dál...