Poděkování Matoušovi

Ráda bych touto cestou chtěla poděkovat Matouši Lipusovi, studentovi z ateliéru sochařství na UMPRUM z ateliéru MgA. Dominika Langa a Mgr. Edith Jeřábkové, který se podílel na vývoji konceptu, za jeho cenné podněty a především pak návrh konceptu soch a reliéfů na fasádu knihkupectví na náměstí Jana Palacha a také krásnému sádrovému modelu. Další dík patří jeho spolužákům z ateliéru, které oslovil, aby mu pomohli se zhotovením jednotlivých soch na korunní římsu.

Konkrétně pak:
socha Platóna - Aleš Novák
socha W. Shakespeara - Jana Němcová
socha Galilea - Rudolf Samohejl
socha Alberta Einsteina - Veronika Přikrylová
socha Louise Armstronga - Tereza Melková
socha Franze Kafky - Tatiana Nikulina
socha Kazimira Maleviče - Matouš Lipus
socha Fridy Kahlo - Martina Kocmanová

Autorská zpráva Matouše Lipuse.:

Sochařský koncept k návrhu domu Na Kocandě

Vyjdeme -li z předpokladu, že sochy a architektura by se měli vzájemně doplňovat, aby nastala 

syntéza celku, představují tak sochy použité ve fasádě Petrou navrženého domu ilustrace doplňující 

knihu. Čtenář anebo divák tímto dostává možnost komplexního prožitku z knihy jako architektury. Figury jsou na domě použity ve dvou rovinách. Nejprve jsou to reliéfy zakomponované do fasády. Ty se stávají ilustracemi, které jakoby vycházely z knih. Druhá rovina nápadu spočívá v užití konkrétních významných postav z dějin umění, vědy a literatury. Tyto postavy jsou umístěny na korunní římse domu. Pro vytvoření těchto figur jsem oslovil mé spolužáky z atelieru sochařství na UMPRUM. Každý sochař/sochařka dostali tedy symbolicky kamenný blok a z něj vytvořili sochu. Obě roviny nápadu se potom stávají propojeným vizuálním rastrem doplňujícím fasádu domu, 

jehož estetika vychází z knihovny. Pro ideový návrh, z něhož by mohly vycházet možné realizace soch, byly jako předlohy použity ilustrace z knihy Mapy -Obrázková cesta po ledech, mořích a kulturách světa od polských autorů Alexandry a Daniela Mizielińských.

ODKAZ NA PROFIL MATOUŠE LIPUSE NA UMPRUMu:

https://www.vsup.cz/lide/matous-lipus-629/

Matouši, díky za skvělou a velmi přínosnou spolupráci.

Plachta a další...

ZPRÁVA:

Na pozoruhodné exponované parcele, kterou obklopují velkolepé stavební počiny let minulých, navrhuji knihkupectví s rozsáhlou nabídkou knih orientovaných na umění. Strategická poloha v rámci vysokých škol a Rudolfina spojená s kulturním srdcem města přímo k této náplni vybízí.

Prvotní idea spočívala ve vytvoření stavby natolik individualistické, aby svou funkci bezprostředně propisovala do formy navenek. Z formy se tak stává skulptura, která chce být experimentem ve svém prostředí. Dům, cítící se být monumentem knih, neboť jak praví John Ruskin: „Knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla.“ Každé patro je ve své podstatě police plná knih. Něco jako: „Dada bylo halasné a brutální, ale bylo zároveň i étericky jemné, slon v porcelánu, nicméně slon schopný vzlétnout. Dadaisté roztříštili křehkou strukturu jazyka a z posbíraných úlomků skládali řeč s novou transparencí“ (M. Glenn – Dadaismus). 

Jednotlivé hřbety knih zároveň tvarově navazují na české národní styly. Sochy umístěné v průčelí a na korunní římse komunikují se svým okolím a současně se stávají novodobým odkazem na historii okolního prostředí budovy a naši stavební minulost. Robustní a dynamická modelace hmoty ve své konkávnosti navazuje na barokní zvlněnost, pohrává si s rondokubistickou myšlenkou a laškuje s křivkami Rudolfina.

        Koncept objektu se tak snaží zapadat do součásti širšího celku a respektovat své historické okolí. Svou tektonikou má stavba zájem o dialog s místem, kontextem a tradicí. Tradiční námět tematicky abstrahuje do současného kontextu. Knihkupectví si zahrává s okem diváka, z dálky rafinovaně předstírá svou osovost a symetrii, která zapadá do kontextu, při pohledu zblízka však pravidelnost mizí, nastává nelogičnost a neklid. Žádná kniha v knihovně přece nebývá stejná!

Interiér představuje pastvu pro oči knihomola. Prostorový zážitek umožňuje otevřené atrium propojující jednotlivá patra a knihy umístěné po celém obvodu stavby od podlahy ke stropu. Při pohybu napříč patry se stírají nepatrné rozdíly a stavba působí, jako by ji celou nesly police plné knih.  

Výsledkem je stavba osobitého výrazu, stavba ikonická a emotivní. Stavba, která dala vzniknout spolupráci tradičnímu spojení dvou řemesel, architektury a sochařství. Zavalitá struktura podporující genius loci náměstí Jana Palacha. Budova, jež nechce být univerzální, nýbrž chce v sobě nést ducha češství. „Tradice je výzva k inovaci“ (A. Siza)

v....

tady takova nahledovka, nevim nevim, nejsem si tim moc jista, asi jeste udelam jinou vizosku z jinyho pohledu jako hlavni vizu, ted tam skladam sochy a reliefy...

prozatím

model už roste do krásy, teď máme na práci sochy, Matouš zkoušel pár figurek na římsu, kvůli měřítku, jak se odrazit dál...

FASÁDA: alternativy, variace a nuance

I když se to může, že se jedná o pouhé někdy až neviditelné nuance, může za to částečně nést vinu ortogonální pohled.

Jinak ještě k té fasádní kompozici.
Nakonec mi po všech různých milionech variant asi přijde nejlepší to zdůraznění osovosti budovy, i když se jinak budova v fasádě chová chaoticky. Protože vždycky ty sochy sedí na nějakém pilastru, přišlo mi vhodné tuhle osovost tam ledabylým způsobem propsat pomocí knížek (hřbetů) nad sebou, zmenšující se směrem vzhůru. Možná že i ten barák pak lépe komunikuje s okolím, než když by to bylo úplně neuspořádané (jako tomu bylo prapůvodně). Otázka je, jestli ty karyatidy. Mně osobně se zamlouvají, je to takový vtipný okamžik jak nahrazují jakoby nosnou funkci namísto těch knih a navíc ta samotná socha zakomponovaná do celého domu a není tak samoúčelná jen na římse.
Každé patro se lehce zplošťuje, což možná opticky posílí robustnost v parteru, doufám.

Teď už konečně ty varianty/variace...

VARIANTA A)
Je to varianta fasády, kterou jsem měla ve čtvrtek, je ze všech nejrobustnější, taková vyloženě hodně baculatá, barokní. Jednotlivé hřbety jsou poměrně dost předsazené před samotnou rovinu fasády. Směrem nahoru se tento fakt zmenšuje, jakoby zplošťuje. Desky knih jsou pouze v nároží. Karyatidy prvkem fasády. Možná že působí až příliš mohutně.

VARIANTA B)
Je to variace na předešlou fasádu, avšak doplněná o desky knih, které se neobjevují jenom v nároží. Karyatidy prvkem fasády. Nevím jestli ty desky = plošky moc nerozbíjejí tu původní prvoplánovost/jednoduchost/jednolitost....

VARIANTA C)
Poslední variace první fasády, je to pouze pokus, ve kterém nejsou karytidy. Jsou zde pouze hřbety a desky. Sochy jsou pouze na korunní římse.

VARIANTA D)

Úplně nová kompozice skládání. Je zde více vidět rozdíl v šířce hřbetů mezi prvním a posledním patrem. Směrem nahoru se hřbety více zplošťují a zjemňují, tak aby byl dojem houževnatého parteru, statického (jako použití rustiky - dojem mohutný a plastický), směrem nahoru na to navazují ostatní řády (jako v antice), které se směrem vzhůru zdrobňují, jsou zdobnější ( v mém případě, jemnější) a mezery mezi okny se zmenšují a drobí také směrem vzhůru.

VARIANTA E)
Variace na předešlou fasádu, jenom je doplněná o desky knih. Karyatidy součástí fasády.

VARIANTA F)

Fasáda nejméně plastická ze všech. Kompozičně je uspořádána jako varianta D a E, jenom je mnohem plošší. Také zde platí pravidlo, směrem nahoru zdrobňování a zplošťování. Karyatidy by v téhle variantě nebyly, neboť by příliš vylézaly z hřbetů, nějak mi tahle variace bez nich přišla lepší.

V mém současném náladovém rozpoložení se nejvíce ubírám k variantě B (avšak podotýkám, že se to do zítřka možná ještě změní, jak už se jednou stalo, ale momentálně jsem asi o ní nejvíce přesvědčená)

3D HMOTOVKA VARIANTY B

Bohumil Waigant!

Cardův dům, Hradec Králové

Obytný dům, Hradec Králové

Julišův obchodní a obytný dům, Hradec Králové

socha : kontext : historie : tradice : trend

VARIANTOVÁ SMRŠŤ aneb rekapitulace V 1-4